Kdo je remixér
Remixér vytváří novou verzi existující nahrávky – pracuje s původním materiálem a přetváří ho. Je to tvůrčí role s jasně vymezeným místem v distribuci. A s ní přicházejí povinnosti, které nelze obejít.
Co remixér dělá?
Remixér přebírá existující zvukový záznam – typicky stemy, vokály nebo smyčky z původní nahrávky – a vytváří z nich novou verzi. Může změnit tempo, žánr, aranžmá, přidat vlastní produkci nebo z původního materiálu ponechat jen vokály. Výsledkem je remix jako samostatná nahrávka, která právně představuje zpracování cizího díla ve smyslu § 2 odst. 4 autorského zákona (zákon č. 121/2000 Sb.).
Remix se zásadně liší od cover verze: Cover je nová interpretace existující skladby s vlastní nahrávkou, remixér ale přímo pracuje s původní zvukovou nahrávkou. Toto rozlišení není jen terminologické – určuje, jaká práva remixér ke své práci potřebuje.
Dvě vrstvy práv – a potřebuješ obě
Každá hudební nahrávka nese dvě nezávislé vrstvy práv. Při remixu se dotýkáš obou, a ke každé z nich musíš mít svolení:
Práva k hudebnímu dílu
Autorská práva skladatele a textaře. Potřebuješ souhlas autora nebo správce jeho práv – například nakladatele nebo OSA.
Práva ke zvukové nahrávce
Práva výrobce zvukového záznamu – labelu, vydavatelství nebo umělce samotného, který nahrávku financoval. Tato práva jsou zcela nezávislá na autorských právech.
Obě vrstvy jsou nezávislé a jedna druhou nenahrazuje. I když máš souhlas autora hudby, bez souhlasu výrobce záznamu remix distribuovat nemůžeš. Podrobnosti o tom, co musí licence obsahovat, najdeš v článku Co musí obsahovat správná licenční smlouva.
Jaká práva remixér má?
Remixér je autorem zpracování – pokud je remix dostatečně tvůrčí, vzniká mu k němu autorské právo ke zpracování díla. Zároveň ale platí, že toto právo existuje pouze v mezích souhlasu, který od držitelů původních práv získal. Bez jejich svolení remix ze zákona vydat nelze – bez ohledu na to, jak výrazně původní materiál přetvořil.
Remixér nemá autorská práva k původnímu dílu ani k původní nahrávce – ta zůstávají jejich původním vlastníkům. Má pouze právo ke své tvůrčí úpravě.
Jak se remixér uvádí v distribuci?
Remixér má v systému distribuce vlastní vyhrazené pole – není to primary interpret, není to featured umělec. Záměna těchto rolí způsobuje chyby, které blokují vydání. Přečti si více v článku Remixér není hlavní (primary) ani hostující (featuring) interpret.
| Role | Kde se vyplňuje | Zobrazení na platformách |
|---|---|---|
| Hlavní interpret | Automaticky z účtu + pole „Další hlavní umělec" | Jako hlavní jméno vydání |
| Hostující interpret | Pole „Hostující umělec (feat)" | Za „feat." v názvu nahrávky |
| Remixér | Sekce „Remix" u nahrávky | V detailech o tvůrcích nahrávky |
Pro jméno remixéra platí stejná pravidla jako pro producenta – stačí pseudonym nebo umělecké jméno, nemusí být registrované u žádného kolektivního správce. Více remixérů se odděluje čárkou.
Jak správně napsat název remixu
Název remixu musí jednoznačně komunikovat, že jde o remix. Průmyslový standard, který platformy přijímají bez problémů, vypadá takto:
Příklad: Letní noc (Jan Novák Remix). Jméno v závorce je umělecké jméno remixéra. Pokud je na původní nahrávce hostující interpret, uvádí se ve hranatých závorkách za závorkou s remixem: Letní noc (feat. Jana) [Jan Novák Remix]. Podrobný přehled všech formátů a jejich hodnocení najdeš v článku Pravidla pro remixy.
Checklist před vydáním remixu
- Máš písemný souhlas autora (skladatele, textaře) s vydáním zpracovaného díla.
- Máš licenci od výrobce zvukového záznamu (labelu nebo umělce samotného) na použití původní nahrávky.
- Název nahrávky je ve formátu Název písně (Jméno Remix).
- V sekci REMIX jsi zaškrtl, že jde o remix, a vyplnil jméno remixéra.
- Jsi schopen licenci doložit na vyžádání – viz Jak doložit licenci.
Nahrávka označená jako remix v názvu se bez vyplněného remixéra v distribuci zablokuje. Pole remixéra vyplňujeme ručně po ověření práv – více informací o celém procesu najdeš v článku Pravidla pro remixy.